Krásný večer všem!
Tak jsem tu po dlouhé době KONEČNĚ zase s nějakým článkem, NA KTERÝ JSEM SI UDĚLALA ČAS … je to divný, dělat si čas na něco, co Vás baví, že?
Absolutně jsem nestíhala, řešila jsem jenom práci a stále řeším jenom práci a vše, co se v ní děje. Nemám vůbec čas a všechno se děje tak rychle a čas tak rychle letí, že tomu chci ZABRÁNIT. Chci zabránit tomu, že jediné, na co budu mít čas je jenom práce. Občas se mi tak zasteskne nad studenstkým životem, na který jsem si beztak stěžovala a pořád jsem říkala, jak chci do práce, PROTOŽE budu mít alespoň peníze. Teď bych se na vysokou klidně vrátila, ale jen si odsedět nudné přednášky pátek – sobota a do školy přijít zase za týden :). Zkoušky a státnice bych teda už podstupovat nechtěla, kdo taky jo, že?!
… a proto se chci začít víc věnovat sobě, volnému času, kterého jsem moc neměla, ALE chci si na něj udělat čas, chci se víc věnovat svým kamarádům a mému blízkému okolí. Ano přiznám se, občas jsem měla zajít s někým na kafe, ALE na něco jsem se vymluvila, protože jsem se těšila, až přijdu z práce a dám si dvacet (z dvaceti se stane třicet a najednou to jsou dvě hodiny, znáte to :D) …
Je zvláštní psát, že si chcete udělat čas na svůj volný čas, že?! Nebo ani ne udělat čas na čas, ten čas je, ale spíše na to, aby jste každý den nedělali to stejné.
Dnešní doba je strašně chaotická a strašně rychlá. Vystudujete školu, pak dlouhou dobu nemůžete najít práci, pak ji konečně najdete, zjistíte, že i když Vás práce absolutně nebavila a jezdili jste do práce s nechutí, že už tam jezdíte osm měsíců, tak dáte výpověď, přijde nová práce a zjistíte, že už tam jste tři měsíce. Sakra, kde je ten veškerý čas, který je v některé dny naprosto šíleně někonečný, Vy se tak nudíte, že ani spát se Vám nechce a některé dny tak rychle utečou. Ráno se spěchem vstáváte, okolo čtvrté jste doma, říkáte si, jak si zacvičíte, ale ZASE to nestihnete, protože už je osm večer, jdete do sprchy, skočíte ven se psem (ano, většinou ho pustím jen na zahradu:D) a jdete pomalu spát, protože ráno zase vstáváte.
Možná to je tím, že prostě přijdete ve čtyři hodiny z práce a jste unavení a vyčerpaní, že se Vám nic nechce a tak jenom sedíte na zahradě, pijete kafe a najednou zjistíte, že je zase večer a že jste OPĚT nic, fakt nic neudělali. Co s tím? Nikdo přece nechce žít stereotypní život, ve kterém chodíte jenom do práce. Teď to vypadá, že jsem děsný workoholic, ale to nejsem, spíš jde o to, že když jsme chodili do školy, tak i když jsem přišli odpoledne, tak jsme někam vyrazili a bylo nám jedno, že ráno vstáváme do školy. Pořád jsme někde lítali, ať už jsme byli žáci základní školy nebo studenti vysoké. Přece neznamená, že když jsme ve fázi “dospěláckého života”, kdy chodíme každý den do práce a omluvenka v žákovský nebo ve studijňáku nám už bohužel nepomůže, tak že nebudeme dělat nic jiného, než jen vstávat chodit do práce a spát :)!
“To už to jsou vážně tři měsíce, kdy ráno nasednu do tramvaje, pokud nemám k dispozici auto a vím, že na druhé zastávce si přede mě sedne paní, upraví si sukni, upraví patku a spokojeně si jede do práce …. To už to jsou tři měsíce, kdy ve stejnou dobu, co jdu do práce, tak potkám jednoho a toho samého týpka, který si spokojeně přepíná jednu písničku za druhou na svém iPodu a každý den má jinak barevně vzorované ponožky a kalhoty vyhrnuté ke kotníkům…To už to jsou tři měsíce, co jsem začala chodit do práce, kdy brzy ráno (jednou do týdne, ostatní dny chodím na osmou :D) zapnu počítač, vyskáče tam na mě x meilů, které se snažím co nejrychleji zpracovat, protože když to neuděláte hned z rána, tak se z toho nikdy nevymotáte …
Jak vlastně z téhle spirály, kdy se váš život stává pomalu, ale jistě stereotypním?! Nemusíte hned v práci dávat výpověď, stejně do té práce budete muset chodit, pokud se tedy nestanete milionářem, protože jste zrovna setřeli los od babičky, který Vám koupila včera na poště 😀 :). Je to jednoduché, stačí se na něco soustředit, výmluvy jdou tentokrát stranou.
Já jsem začala zase aktivně sportovat. Ano kolikrát přijdu domu totálně vymačkaná (jak by řekl můj tříletý synovec, když už je z toho fotbalu na zahradě vyšťavený :D), ALE neudělám si hned kafe a nepůjdu si sednout na zahradu, kde promarním odpoledne a pak budu akorát naštvaná, že jsem nic nestihla a mohu se jít chystat na druhý den, ALE hned se převleču do sportovního, vytáhnu podložku, zacvičím si 20-30 minut, hormony štěstí se probouzejí a já jsem při poslední minutě cvičení plná energie, že skočím do sprchy, udělám ze sebe člověka a během pár hodin, co mi odpoledne zbývají stihnu ještě tolik věcí … skočit si na rychlé kafíčko s kamarádkou, domluvit se s někým na večeři a přitom stihnout kino a sníst velké nachos. Nebo si prostě udělat čaj, vzít si knížkou, kterou máte rozečtenou tři měsíce a během týdne ji dočíst. JE TO BOŽÍ, ŽIVOT SE MÁ UŽÍT A NE PŘEŽÍT! Přijde Vám, že občas také spadáte do stereotypního života? Jakým způsobem to řešíte :)?
Mějte se krásně a #BeHappyAlways dennie :*
FB dennie´s life blog
INSTAGRAM denisa.koranova
