… kdy jindy začít zase častěji péct, než na podzim. Dlouhé večery pomalu, ale jistě přicházejí a já se rozhodla, že bych mohla upéct nějakou dobrotu. Tak jdeme na to.
#bananabread
Nejprve si troubu předehřejeme na 180 stupňů, formu na pečení vyložíme pečícím papírem nebo vymažeme máslem …
Podle mě a mnozí z Vás se mnou budou určitě souhlasit, že je sebeláska v poslední době, dosti objevující se téma.
Co je to vlastně sebeláska?
SEBE a LÁSKA = znamená to mít rád sám sebe. To je jednoduchá definice, že? Ve skutečnosti to u některých až tak lehké není.
Myslíte si, že okolí od Vás očekává daleko víc, než jim ukazujete? Ano? Tak v tom případě je to špatně. Pokud se podřizujete okolí, NIKDY nebudete mít rádi sami sebe, nikdy nebudete spokojeni sami se sebou, protože si myslíte, že nejste dost dobří a snažíte se změnit.
První a velmi důležitý bod “na okolí se vykašlete,“.
Po fázi, kdy jste se odprostili od toho, co od Vás chce okolí, nastává fáze, kdy se musíte zaměřit sami na sebe, co byste chtěli! NE TO CO OKOLÍ VYŽADUJE! 🙂
Rakousko, my jedem …
Léto se pomalu blíží ke konci a my jsme si řekli, že ještě chceme někam vyrazit … v práci si bereme dovolenou a prodloužený víkend může začít.
HURÁÁÁ SMĚR RAKOUSKO …
Bylo kolem půl 8 ráno a my vyrazili z Prahy. Čekala nás 4 hodinová cesta. Zpívali jsme si, kafíčkovali, svačili jsme, jako ‘každej správnej výletník’ a v poledne jsme byli na místě. Ubytování jsme si našli přes AirBnb, vybírali jsme podle ceny, protože jsme se tam fakt šli jen vyspat :)). Bydleli jsme v malém městečku St. Georgen im Attergau.
První den jsme vyrazili na náš první výšlap, na vyhlídku Traunkirchen. Auto jsme nechali stát u silnice a mohli jsme vyrazit. Vyšli jsme sotva pár schodů a už jsem si mrmlali pod fousy, jak nás bolí nohy, do čeho jsme se to uvrtali atd. Na začátku jsme se docela zalekli cedule, na které bylo napsáno, že se až na vršek dostaneme nejdřív za 2,5h. HLAVNĚ KLID A NEPANIKAŘIT :DD … cestu jsme si stopovali a i s přestávkami trvala 1,5 hod. To mrmlání pod fousy, ale stálo za to. Kdyby nahoře nezačalo hřmít, tak bychom ještě chvíli seděli, ale měli jsme bobky, tak jsme se spakovali a šli zase dolů. Cesta byla fakt náročná, takže prvním tipem je: vezměte si trackingové boty, budete za ně rádi, i když se vám nelíbí :DDD, věřte mi :)).
Druhý den ráno jsme si sjeli do Sparu (POZOR otevřeno jen do 18 ://), kde jsme si koupili Nutellu a křupavé croissaaaaanty na snídani … na tohle bych si zvykla hned <3
Cestou do města Hallstat, jsme objevili úplně kouzelné místečko, které nás vybízelo k tomu, abychom tu vodu vyzkoušeli. Bylo to božské, voda byla neskutečně modrá a takový klid.
Hallstat je město, které je zapsané v UNESCU. Ve městě se připravte na mraky, ale fakt mraky turistů, kterými se budete proplétat … auto jsme zaparkovali v podzemním parkovišti (tady). Cena za parkoviště se odvíjí od toho, jak dlouho tam budete. Do 2 hodin 6,5€, za 3 hodiny 8,5€ a za 3-12 hodin 9,5€. V Hallstatu jsme se vydali takovým mini vláčkem na Skywalk Hallstat. Ten výhled nahoře je fakt krásný a romantický, když si odmyslíte mraky turistů. Vyhlídka se nachází 508 m.n.m. Zpáteční jízdenka pro jednoho 18€.
Na vrcholku se můžete najíst, napít a dát si kafe za dobrou cenu. My jsme si tedy dali jen kafíčko, které stálo 4€. Hamburger tam byl za nějakých 5-6€.
… říká se, že malého pejska daleko hůř vycvičíte, než velkého. Je to tak, ale když chcete jde všechno :)). My jsme toho našeho naučili: sedni, lehni, dej pac, placák, čemuž se všichni smějí, když dá Timmy placák a taky zůstaň a místo.
Víte, že vždycky nad psem musíte mít autoritu Vy?! Pes si nikdy nesmí připadat, že je v dané domácnosti králem. Timmy je prostě ňuník od malinka, všechno mu donedávna procházelo, ale řekli jsme si “a dost” … a proč? Právě kvůli tomu, že mu nejspíš začalo docházet, že je rozmazlený, že může všechno! Proto jsme se mu začali víc věnovat a být na něj trošku přísnější. Teď si nemyslete, že jsme se mu nevěnovali nebo na něj kašlali, to vůbec, ale prostě vezměte si malinkého pejska, který na Vás začne koukat těma rozkošnýma kukadlama, tak mu – dá se říct – procházelo všechno. A to je špatně … pes si v tu chvíli myslí, že tomu všemu “šéfuje” a začne si pěkně dovolovat.
Netrvalo dlouho a z ňunítka vyrostl po dvou měsících dospělý pes. Moc jsme to nechápali, protože když jsme bydleli ve starém bytě, tak byl takový malý bojko, klepal se, protože venku bouřilo, každého bouchnutí se lekl, ale zároveň v bytě kraloval … a jak kraloval? Ve zkratce Vám to řeknu tak, že povel jsme mu museli říct víc, jak jednou.
Dloooohou dobu jsem tu nebyla s #touristtips 🙂 … s přítelem pořád plánujeme nějaké výlety, neposedíme na zadku a tak jsme si vzali dovolenou a vydali se za jeho rodiči na Slovensko, během cesty jsme udělali pár zastávek, takže se pohodlně usaďte, dejte si kafíčko a můžeme se na to vrhnout.
První zastávkou byla Bratislava, ač jsme tu už byli, tak jsme se tu zastavili znovu, protože tenkrát v zimě bylo UFO (vyhlídková věž) zavřené a tak jsme řekli, že zkusíme štěstí tentokrát .. štěstí jsme měli a na UFU jsme viděli krásný západ slunce nad Bratislavským hradem … cena 7,40 eur / osoba. Bratislavu, kterou máte, jako dlani můžete pozorovat i z místního baru. Během celého dne jsme nachodili asi 11 kilometrů … od paláce, na hrad, k Michalské bráně, k řece, kde jsme si dali jednoho Šariše (pivo) a pokračovali právě na UFO. Nebylo ani tolik lidí, jak jsem čekala, což bylo fajn, když porovnám Bratislavu a Prahu.
Další zastávkou byl Bojnický hrad. Na hradě jsem nebyla tak 10 let. Pamatuji si, jako malá, když jsme se ségrou musely jezdit s rodiči na hrady / zámky a byl to pro nás trest. Čím jsme starší, tím nás to všechno víc zajímá. Prohlídka hradu byla zajímavá, zašli jsme i na představení sokoliárov … přehlídka se mi líbila, byla doprovázená vtipným příběhem, který se odehrával v minulosti, ale i 21. století. Výlet jsme zakončili ve městečku na obědě, kde jsme si dali pořádného hambáče.
Je tu už polovina července (ehm vlastně června) a tak se chceme vydat někam na naši každoměsíční snídani … je sobotní ráno, na snídani nikam nejdeme, řekla jsem totiž, že si dneska uděláme snídani doma, sedneme si na balkón a pak, že půjdeme někam na kafíčko. K snídani jsem nám udělala lívance, ach, měla jsem raději dělat ty wafle, to je vždycky bordelu :DD…
Po lívancích se zaprášilo, ani nevím jak. Přikládám i recept – potřebujete –
Špaldovou mouku
2 vajíčka
Prdopeč 1/2 lžičky
Mléko a voda (1:1)
… bílky vyšleháme, poté připadáme zbytek. Konzistence je jako u palačinek :)). Všechno jsem dávala od oka. Zajímá mě, jestli se Vám také vždycky první lívanec nebo palačinka nepovede :DD? U mě je to už takový zvyk.