Denisa Vargová

… sedím Vám tak sama v kavárně v Praze a je to zvláštní. Proč zvláštní, ptáte se? Nikdo na mě nekouká, že sedím sama … skoro všichni tu sedí sami, jsou připojeni na místní Wi-Fi a pracují na počítači, všichni popíjejí lahodnou kávu a dělají, co je na počítači třeba. Já nejsem vyjímkou, řekla jsem si, že dnes napíšu článek něco ve smyslu “výstup z komfortní zóny”…

Občas je docela težké udělat krok k tomu, abychom začali jinak žít. Jsem takový ten typ člověka, který se občas bojí udělat nějakou změnu, když ví, že se má momentálně alespoň trochu “dobře”, i přes nějaké ty problémy …. začne to tím, že si říkáte “chci být šťastná/ý”, co s tím … no a jsme u toho, člověk, aby byl ve všech směrech šťastný, musí udělat právě ten krok z komfortní zóny, kterým všechno změní ….

…. člověk je na něco zvyklý, má kde bydlet, má práci, je obklopen fajn lidmi, ale pořád to není ono, ví že nemusí řešit nějaké velké problémy / záležitosti a tak přitom zůstane, i když ví, že kdyby udělal krok z tohoto komfortu (ať se to týká čehokoliv – školy, práce, bydlení …) , tak se bude mít lépe. Proč tomu tak je? Bojíme se, že když uděláme krok mimo tuhle zónu, že to nebude fajn? Že budeme muset řěšit nepříjemné věci, jako je například znovu stěhování, hledání nové práce, zvykání si na nový prostor, na nové lidi? Říká se “žij okamžikem”, ale podle mě tomu tak v tomto případě není. Jestli že se necítím například v práci fajn nebo mi cokoliv brání k tomu, abych byla šťastná, musíme přece myslet do budoucna, nemám pravdu?

Člověk nechce chodit do práce s nechutí, že tam bude MUSET trčet 8,5 hodin ne-li déle, odpoledne přijde domů totálně zničený, večer doma nabere síly na druhý den a tento proces bude muset zopakovat ještě 4x dokud nebude pátek …. člověk má být šťastný jak ve svém osobním životě, tak aji v práci 🙂 ! Proč něco oddalovat kvůli tomu, že se člověk bojí, jak se mu bude dařit, když udělá krok z této zóny, podle mě je to nesmysl takto žít, buh ví, jak dlouho a říkat si “to bude dobrý”…

Máš rád/a sám sebe?! Dneska je asi težké položit si takovou otázku a ještě těžší na ni odpověď.

Dnešní doba má na nás všechny strašně špatný vliv, souhlasíte se mnou? Těžce odpovídáte na otázku ‘máš se rád/a’ a já vím proč … většina z nás se nechává ovlivňovat sociálními sítěmi do takové míry, až to zdravé není. Ovlivnění překročí takovou hranici, kdy je dotyčný pro sebe tím největším kritikem. Má komplexy z toho, že nemá takový pekáč na břiše, jako ten týpek na instáči, že nemá tak dlouhé a zdravé vlasy, jako ta slečna, která stokrát fotku vyretušovala, než ji zasdílela. Věci které byly doposud normální, se až tak normální nezdají a přechází to do fáze, kdy je všechno ve vašem životě špatně, že se nemáte tak zdaleka dobře, jako ti na instáči či jiné sociální síti. ZÁVIDÍTE? BLBOST!

NEJJEDNODUŠÍ CESTOU, jak odpověď na otázku je – nenechat se ovlivňovat těmito účty. Přípustné je takové ovlivnění, které Vás motivuje, nikoliv pohlcuje závistí.

Když to vezmeme kolem a kolem, sledujete nebo víte o někom, kdo sdílí v tomto fiktivním světě něco, co není krásné, růžové a pozitivní? NE! Nikdo Vám na sociálních sítích nebude sdílet, jak se rozešel se svoji drahou polovičkou, to, že mu třeba někdo umřel “ježíš, ty jsi morbidní, Deniso:D “ … no zkrátka nikdo nebude sdílet to, že se s někým pohádal nebo se mu stalo něco tragického.

Sociální sítě měli sloužit k tomu, aby se sdílely fotky z dobrodružných cest, aby se chatovalo s kamarády (tedy pokud je nemůžete momentálně vidět na živo) o tom, jaký byl Váš den, to jak upéct nějaký dobrý koláč, či to, jak se správně stravovat nebo cvičit. Tohle celé se ovšem vymklo kontrole a sociální sítě v dnešní době považuji za fiktivní (umělě) vytvořený svět. Nikdy, se nedozvíte, jaký ten člověk má život ve skutečnosti.

Pokud si z těchto účtů berete jen to dobré, tím mám na mysli,