Víte, co je fakt super? No, k tomu se vlastně ještě dostaneme …
Budík zvoní v 6:20 a já opět nadávám, co jiného mi zbude, že? Samozřejmě, že nic nestíhám. Za hodinu musím vyrazit na tramvaj a na hlavě mám, no řekněme si to upřímně, ASI NĚCO JAKO DREDY. Vyndavám kulmu, abych tam trošku vypadala na tom pohovoru, zkulturním se a mohu běžet. Před nástupem do busu si musím ještě skočit pro kafe, jinak bych to nezvládla.
… jsem konečně v Praze, nasedám na metro, ze kterého po chviličce zase vystupuji. Pohovor mi začíná v 11. Je 10:40 a tak si jdu koupit nějaké pití, ať tam nestepuju tak brzy … slečna mě usazuje na recepci a říká ať chvíli vydržím. Vůbec mi to nedělá problém, protože těch trenérů, co tu kolem pobýhá, je fakt požehnaně. ALE SAKRA, však už je 11:15 a stále nic, to je divné.
“Dobrý den, měly jsme domluvený pohovor na 11 hodinu a Vy tu nejste”.
“Ale jsem, čekám na recepci”.
“No to já také a kde jste”?
“No na Harfě”, “Ale Vy máte přijet na Eden” … ops 😀 😀 😀
Když jedu cestou na Eden, začíná brutálně pršet a když píšu brutálně, tak myslím vážně brutálně, ještě že mám deštník … poslední zastávka a vystupuji. Vylézám z busu, otevírám deštník a co se nestane, no ano, zlomila jsem ho. No nic, jdu dál, nemám moc času na to, abych se zabývala rozbitým deštníkem. 😀 😀 😀
Právě jsem doběhla na místo, uřícená, jak když jsem běžela maraton, ranní vlny jsou fuč a vypadám, jak zmoklá slepice, ale jsem tu. TO JE FAKT DEN, ještě, že mě odpoledně čeká kafíčko.
( Abych Vám objasnila, proč jsem si popletla místo pohovoru. Na Harfu jsem jela proto, protože pokud by mě přijali, tak bych pracovala právě tam, no ale na Edenu jsem musela být proto, že na Harfě se předělávaly kanceláře … Komunikační šum 😀 , stává se).
Cestou zpět jedu hodinu na Čerňák, kde se setkávám s mojí K., kde ji pomohu vzít nakoupené věci, které odvezeme domů a konečně následuje kafíčko.
Na kafčo jsme zašly do Starbucsku ve Florentiu. Byla jsem úplně unešená tím prostředím, jaké tam je. Prostě moderní budovy, zeleň a docela klid. Většinou když jdu do oblíbeného Starbucksu kdekoliv v Praze, tak je strašně přeplněný a neslyšíte svého slova, ALE TADY? Tady to bylo naprosto boží !!! Podívejte se sami.
Zpáteční cesta byla taky jedna velká STORY, kdo mě sleduje na instagramu, tak moc dobře ví. Jsem ráda, že mi chodí do directu zprávy, jak se bavíte nad mými každodenními story z mého života 😀 !!!
Zítra zase směr Praha. Budu pro Vás chystat článek, kam za nejlepší kávou v Praze, ovšem nemyslím tím ty nejvíc komerční kavárny. Takže kdo si potrpí na kávičce, jako já, tak se máte na co těšit. Tak hurá na kávový maratón ! 🙂
Mějte se krásně a #BeHappyAlways dennie :*
Sledujte mě na mém INSTAGRAMU denisa.koranova a FB dennie´s life blog.
4 komentáře
Story rozhodně dobrá, člověk má pak co vyprávět 😀 Držím palce, aby Ti to s prací vyšlo!
Přesně :D, děkuju moc !
Tak přesně nad tou pobočkou Starbucksu jsem částečně pracovala?.
Důvodem proč tam chodí minimum lidí je, že o tom i minimum lidí ví. Já sama tam občas v době pracovní pauzy chodila, ale zrovna v ten moment jsem tan vždycky potkala nějakého toho “pána v obleku”, protože koho jiného by měl člověk potkat, když se náchází uprostřed sídla velkých společností, žejo?.
Joo “pána v obleku”, tak k tomu se mi pojí taky dobrá příhoda od tama 😀 …